Závod Evropského poháru v Lussery-Villars byl opravdu mazec. Trať byla moc pěkná, rychlá, ale i technická. Prostě paráda. Start byl nad obcí, potom průjezd skrz obec a za obcí před cílem táhlá vracečka. Nevýhodou závodů ve Švýcarsku je, že závody se jedou bez tréninku, hned na ostro. První jízda buď opatrně, oťukávačka nebo hned zostra. Chtěl jsem vyhrát, tak jsem to zkusil zajet a rozbalil to hned v první jízdě. V obci jsem přepísknul první ostrou pravou zatáčku, "trochu líznul" balíky, téměř mě to zastavilo, ale nic jsem nerozbil a dojel. Čas nebyl nic moc, ale měl jsem ještě dvě jízdy, tak si říkal, že to snad vyjde. V depu jsme čekali na výtah, když přijela Belgičanka Menchiorová, nezvládla řízení, trefila mě a ohnula mi závěs zadního kola. Odvezli mě na na pick-upu do kempu a vypadalo to, že závod pro mě končí. Taťka ale domluvil dílnu s autogenem, nápravu trochu narovnali a já druhý den jel druhou jízdu. Kritickou pravou zatáčku jsem projel opatrněji, ale v následné levé jsem vypochodoval z trati a trefil balíky. Tentokrát to nebylo jen škrtnutí. Kapotáž praskla, ohnul jsem přední i zadní nápravu a jízdu nedojel. Nejprve to vypadalo, že teď jedeme definitivně domů a budu poslední. Pak jsme se rozhodli to zkusit alespoň nějak zprovoznit, abych měl započítatelnou druhou jízdu. Začal závod s časem. Káru jsme opět rozebrali, začali shánět autogen, alespoň trochu narovnali předek i zadek, pak káru smontovali a než dojela poslední kategorie, stihl jsem nastoupit ke třetí jízdě. Teď už jsem jel opatrněji, dojel bez kolize a čas mi stačil na 3. místo. Hodně práce ale zůstalo na doma. Káru bylo potřeba znovu kompletně rozebrat, přeměřit a srovnat. Díky panu Kejvalovi a panu Kubínovi jsem ve čtvrtek již mohl trénovat, abych v sobotu mohl jet opět závodit, tentokrát slalomy do Velešína.